Historie

• V restituci bohužel nám nebyly navráceny všechny části majetku, které podle restitučního zákona vráceny být měly. Dům, který vždy tvořil nedílnou část této usedlosti byl za komunistického režimu protiprávně ukraden, oddělen od svých polností a s větší částí nádvorní plochy byl obcí Chýně „prodán“ další osobě jako rodinný domek se zahradou(!).
• Navíc na místo toho, aby byl po roce 1989 soudem vrácen dědici vyhnaného majitele,byl překupníkovi definitivně zaevidován do katastru nemovitostí jako jeho vlastnictví. Zde tedy máme příklad, že to co bylo ukradeno, nebylo v tomto případě ani po 25 ti létech „práva a demokracie“ vráceno.
• Toto byli skuteční vlastníci, kteří doživotně nesměli bydlet ve vlastním domě, ale v jen podnájmu. Proč asi ?
• 1991 soudce JUDr. Petr Wulkan, zřejmě chtěl spíše respektovat zájmy osoby v domě bydlící, tak restituční navrácení domu dědicům zamítl. Na druhé straně nikterak nezohlednil asi pod vlivem obhájce protistrany sebemenší odškodnění restituenta, jak o tom zákon hovoří. Stát i obec ušetřila a křivda se zvětšila. Od roku 1991 dodnes, tedy denně dojíždíme na naše polní školky do vzdálenosti cca 20km, což si vyžaduje nejen značné náklady na PHM, ale bere nám to jako přespolním i volební právo v obci, kde máme své nemovitosti. Neumožňuje nám to ani chovat zvířata apod.
• Také o náhradu na opravu zchátralých stodol, která podle zákona měla být dle odborného odhadu ve výši 360 tisíc Kč, jsme z podivného rozhodnutí soudu rovněž museli oželet. Nebyly ani uznány další škody, které jsme utrpěli. Každý vnímavý občan pochopil, že jsme určeni k beztrestnému „okopávání“.
• Nárok na zakoupení strojního inventáře vůbec v tomto případě nebyl zvažován. Kdybychom měli potřebnou částku finančních prostředků aktivovat, museli bychom téměř všechny polnosti opět prodat, což by byl paradox. (Možná, že toto se od nás očekávalo ?! ) Čekáme tedy dodnes na právně plnohodnotné dokončení restituce- bude-li ještě jaká…..
• Provozovat zemědělství nelze s holýma rukama. Proto jsme osázeli část plochy jehličnany a podle potřeby plochy školek ještě rozšiřujeme. Opravy hospodářských budov provádíme sami a mechanizační prostředky dokupujeme postupně, obratem z prostředků, které utržíme za prodej stromů.

Restituentem a iniciátorem využívání zmíněných restitucí zemědělským způsobem jen Ing. Antonín Dušek, CSc.,

Ing. Antonín Dušek má zemědělské vysokoškolské  vzdělání, vyučoval na VŠZ předměty jako: Matematické programováni a Operační a systémovou analyzu do doby, než byl v „normalizaci“v roce 1972   jako nestraník z VŠZ vyštván k odchodu do Elektromontážních závodů. Když nastal rok 1989 byl ministrem zemědělství MVDr. Kubátem přizván jako tiskový mluvčí k práci na MZeČR . Zde dostal na starost problematiku restitucí. Netrvalo dlouho, aby již za působení Ing. Josefa Luxe pochopil, že není v zájmu politiků restituovat zemědělství. Brzo bylo patrné kolik se jich snažilo, namísto skutečné demokracie a práva  všemi silami oživovat spíše „jakousi perestrojku“.

Protože se nechtěl obnovy zemědělství restituováním okradených zemědělců jen tak bezvýsledně vzdát, odešel ze státní služby a založil restituentský občanský spolek KOS (=Klub oklamaných sametem), později SOS (=Svaz občanské sebeobrany).

Ani takto však nedosáhl pozitivnějšího výsledku. Jen o mnoho dříve, než se to dovídá široká veřejnost, poznal praktiky nově nastoupivší generace politiků a státních úředníků, kteří podezřele neradi hovořili o své předlistopadové aktivitě. Následkem nepřiměřené námahy, nápadně se podobající boji s větrnými mlýny, vážně onemocněl v roce 2002 mozkovým iktem. Odešel do soukromí s rozhodnutím věnovat se raději práci v přírodě. Což se po mnoha obtížích s úřady i zdravím naplnilo. Po zaběhnutí podnikatelské aktivity, zejména z hlediska dostupného mechanizování pracovního procesu, předal své působení svému synovi Martinu Duškovi

• Když se začala rýsovat firmě možnost etablovat se tomto oboru činnosti, postupně se rodinná firma rozdělila na část realizující se pod jménem Jana Káchy a na část fungující dnes pod odpovědností Martina Duška. Cílem se stalo dosáhnout u zboží minimálních prodejních cen a současně, aby byla zajištěna a udržena vysoká kvalita nabízeného zboží.
• Každý vytěžený strom s kořenovým balem je pod osobní kontrolou majitele tak, aby mohl nabízený kus sloužit jako stavebnicový prvek pro samostatnou činnost zákazníka. Zlaté ručičky našich občanů mají rády možnost uplatnit se osobním umem při tvorbě zahrady.
• Ekonomická situace většiny našich občanů není na takové výši, aby si mohli objednávat nákladné předměty a služby. Na tomto zjištění stavíme i my své působení. Máme však stále na mysli rčení Baťovo:“ Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci“. My však chceme dokazovat, že i levné věci mohou být kvalitní, nejde-li v podnikání jen a jen o peníze, ale jde-li též o slušnost a čest prodávajícího.
• Poslední doba nás naučila držet se zásady, že se musíme naučit zvládat co nejdokonaleji každý problém, před který jsme postaveni, aby i u levně nabízeného zboží dosahovali naši zákazníci výborného výsledku.